ZAKARPATÍ - Po hranici ČSR

Aktualizace: říj 10

Ukrajina 2016



Vítejte


Setkáváme se zde po roce, tentokrát nás cesta zavedla do končin naše bývalé československé země. Celá naše akce byla zaměřena na týdenní přechod hlavním hřebenem Karpat. Příroda je zde velmi nádherná a pro milovníky turistiky velmi lákavá. Pokud se tedy cítíte něco změnit a chtěli byste vypnout od standardního středoevropského světa, tak příležitosti jsou zde značné. Říká se, že hory zde mají zvláštní kouzlo. Zda opravdu funguje, musíte však vyzkoušet sami, domů si nepovezete jen fotografie, ale cosi nepojmenovatelného a vy se sem možná budete domněle stále vracet…


Začátek

16. 07. 2016


Letos jsme se, jak jinak než tradičně me se tohoto nesympatického čísla obávali, ale nakonec nám nic jiného nezbývalo. Jako zběhlí horalové jsmesešli v nehojném počtu, tentokrát pouze sami organizátoři, tedy Já a Honza. Původně js neváhali a vyrazili. Veškeré obavy se nám nakonec promítly ve spoustu radosti, z toho se setkat a zažít něco nového. Sraz začíná v Brně na Zvonařce, odkud vyrážíme zpožděným autobusem plným Ukrajinců, vracející se domů k rodinám. Cesta je dlouhá, snažíme se tedy odpočívat a načerpat síly, které budou potřeba. Občas nám to komplikují Ukrajinci, kteří se chtějí s námi neustále vybavovat, zřejmě cítí zvědavost, proč se do těchto krajů vlastně vydáváme.


1. den

17. 07. 2016

Po zhruba dvou a půl hodinách strávených na hraničním přechodu Polsko-Ukrajina, přijíždíme do města Lvov. Prostředí zde nebudí nic zajímavého, výhledy z okna autobusu na město jsou spíše depresivní. Cestou k horám nás dále doprovází silná bouřka, což rovněž není příliš povzbuzující. Zhruba kolem třinácté odpolední místního času přijíždíme do Kvasů. (Kvasy: malá osada mezi Jasinou a Rachovem) Autobus dále pokračoval až do Rachova, kde bylo v původním plánu vystoupit. Díky ochotného pána, který nám zajistil výstup už v Kvasech u rozcestníku jsme si ušetřili kilometry a nemuseli tak 12 km pěšky. Občas se snaží prokukovat slunce, ale těžké mraky s přeháňkami mají stále velkou převahu. Sundáváme si batohy, přezouváme do pohorek a připravujeme se na nejnáročnější etapu celé výpravy, v podstatě musíme překonat až 2000 výškových metrů, abychom se dostali na hlavní hřeben. Na výstupu jsme si počínali obezřetně, bylo potřeba si rozložit síly i na další dny, abychom se hned na začátku nevyčerpali. Cesta je po vydatných deštích velmi rozblácená, lesy se vypařují a vytváří se četné mlhy. Zhruba po dvou kilometrech míjíme malou dřevěnou budku a otevřenou závoru, nikde však ani nohy, tak pokračujeme dál, přičemž podotýkám, že v průvodci nás strašili o zpoplatněném vstupu do parku. Potkáváme zatím jen zablácené krávy a turisty, kteří přečkávají nepřízeň počasí pod stany. Při výstupu z hranice lesa si při konverzaci s Honzou všímám, že není něco v pořádku a přišlo mě divné, proč vlastně klesáme, když máme stoupat. Koukáme do mapy a zjišťujeme, že se mírně odchylujeme od hlavního značení. Bojovým úkolem bude projít klečovou oblast, bylo nutné i přes riziko promočení přejít poměrně velký kus mimo značení. Jelikož jsme durch promokli, bylo se na čase převléct a přezout ponožky, těsně pod vrcholem Petros 2020 m.n.m, kde jsme na skalní římse přenocovali.


2. den

18. 07. 2016

Po velmi větrné a deštivé noci scházíme poměrně strmý svah do sedla, kde bylo tábořiště a náš původně plánovaný nocleh. Přešli jsme traverz pod nejvyšší horou Ukrajiny a za několik kilometrů v hlubokém lese narážíme na strážce parku. Jednalo se o hranici národního parku, která byla přístupná pouze s poplatkem (30 UAH/ 1. osoba) a prokázání totožnosti. Posléze jsme se opět dostávali do problémů v dešti a mlze procházíme mokrou klečí a opět promokáme. Koukáme do mapy a zjišťujeme, několik možných přístřešků, kde by se dalo před nepřízní počasí schovat a několik dní sušit. Cestou nacházíme jedno malé posezení, kousek dále konečně malá dřevěná budka, ve které jsme se nakonec zabydleli a přišel na řadu odpočinek a radostný pocit z toho, že máme střechu nad hlavou.


Celkový sestup: 1000 metrů

Celkový výstup: 500 metrů

Vzdálenost: 15 km

Počasí: Zataženo, mírný déšť, mlha, teplota přes den kolem 10°C, v noci pokles k 5°C

3. den

19.července

Počasí nám ani třetí den neumožňuje v túře dále pokračovat, stále prší a promočené věci, včetně stanu se nám nedaří zdaleka vysušit. Zjišťujeme, že kvalita přístřešku není v dobrém konstrukčním stavu a zatéká dovnitř skrze dřevěnou stříšku. Střechu jsme tedy zakryli silonovou plachtou, která se běžně používá k malování, tím jsme problém alespoň částečně vyřešili. Se setměním nás navštívil ve vojenském civilu a zbraní na zádech strážce parku, aby zjistil okolnosti, zřejmě mu došlo, že nás dnes už jednou kontroloval. Nevyžadoval tedy žádné poplatky, jen nám popřál dobrou noc.


Počasí: Zataženo, mrholení, teplota kolem 10°C a mírný severozápadní vítr. Noc byla mrazivá.

4. den

20.července

Po dlouhé noci se cítíme dostatečně odpočatí a doufáme, že se nám podaří konečně vysušit všechny věci, abychom mohli pokračovat v další etapě. Vítáme Slunce, které se v průběhu dopoledne začíná prodírat skrze mraky a vzduch se pomalu a jistě ohřívá. To je tedy kombinace, na kterou celou dobu čekáme, neváháme a pouštíme se do celodenního sušení. Vše probíhá podle plánů a tak jsem se s Honzou rozhodl, že v noci opustíme přístřešek a při čelovkách půjdeme vítat východ Slunce na nejvyšší horu Ukrajiny.


Počasí: Oblačno až polojasno, během dne přibývání oblačnosti, teplota kolem 12°C


5.den 21.července

Krátce po třetí hodině ranní vycházíme s úspěšně vysušenými věcmi směrem na Hoverlu 2061 m.n.m. Cestou vládne klidné bezvětrné počasí. Situaci nám zpestřuje jasně svítící měsíc, jenž se občas schovával za mraky, ale místy bylo vidět jako ve dne. Procházíme místem, kde nás tehdy zkasírovali strážci parku, tentokrát jsme je jednoduchým způsobem zpronevěřili a to byl také jeden z důvodů, proč byl odchod z nedalekého přístřešku plánovaný už v noci. Začíná svítat a my se blížíme pod vrchol Hoverly, kde vidíme spousty stanů a nocujících turistů. Kolem půl šesté přicházíme na vrchol Hoverly, kde se zdržujeme zhruba hodinu. Pořízení fotografií nám komplikovala mlha, jakmile jsme sešli kousek do závětří, otevřely se nám nádherné výhledy na celý masiv hřebene, táhnoucí se až do Rumunska. Počasí se výrazně zlepšilo a my jsme měli před sebou několik dalších vrcholů, které bylo potřeba absolvovat k úspěšnému zakončení celé Karpatské etapy na Ukrajině. Cílem bylo se dostat až k hraničnímu pásmu Rumunska. Poslední naší dvoutisícovkou bude vrchol Pop Ivan Marmarošský, kde se nachází zchátralá zřícenina bývalé československé observatoře.


Tento den máme v plánu přejít vrcholy, jako je Breskul (1911 m.n.m) a Turkul (1943 m.n.m), následně sestoupíme k jezeru, nebo chcete-li plesu Nesamovite, zde se nachází velké tábořiště se spousty ukrajinských turistů. Místo využíváme k obědu a načerpání sil k další cestě. Máme před sebou ještě vrcholy Rebra (2001 m.n.m) a Gutyn Tomnatyk (2016 m.n.m). Potkáváme kromě početných skupin turistů také horská plemena kráv, koně a krkavce. Celý den zakončujeme v údolí u jezera Bremenskul.


Vzdálenost: 20 km

Celkový výstup: 1400 m

Celkový sestup: 1050 m

Počasí: Polojasno, čerstvý vítr, teplota 10 až 15°C

6. den

22.července

Ráno po snídani opouštíme tábořiště u jezera a stoupáme na vrchol Bremenskul (2032 m.n.m). Dále pak přejít přes několik vrcholů a celou etapu zakončit poslední dvoutisícovkou Pop Ivan.


Celkový výstup: 600 m

Celkový sestup 1400 m

Vzdálenost: 15 km

Počasí: Zpočátku oblačno, mlhy, postupně polojasno a větrno. Teplota se s výškou lišila až o 15°C

7. den

23.července

Po klidné noci se ráno vydáváme lesní cestou podél potoka, cílem bude překonat komplikovanější hřeben, abychom se opět vyhnuli strážcům parku.


52 zobrazení

Kopírování obsahu těchto stránek a využívání ke komerčním účelům je bez souhlasu autora zakázáno!

© subert-fotograf  2019

logo_facebook_white.png